Pravidla použitá při přepisu

Při přepisu originálních pramenů byly uplatněny zaužívané transkripční zásady, nikde nebyla použita transliterace, která by značně ztížila přístupnost textů pro další použití. Podle současných transkripčních pravidel bylo v textech opravováno pouze psaní velkých písmen a diakritických znamének, nezbytná byla rovněž úprava interpunkce, bez níž by texty byly málo přehledné a srozumitelné.

Z toho vyplývá, že nebylo zachováno psaní velkých písmen uprostřed věty či naopak malých písmen u osobních jmen, ani původní psaní měkkého i a ypsilon, mnohdy hodně libovolné. Naproti tomu bylo zachováno původní použití spojek s – z, nebo slov typu těžký – těšký, pročež – pročeš, nebožtík – neboštík, způsob – spůsob, vyšší – vyžší, zaplacený – zaplatcený, také u dvojího psaní strážnický – strážnicský, rohatecký – rohatecský, velický – velicský, Václav - Vácslav apod.

Jakékoliv případné další zásahy byly komentovány a v závorkách byly rozepisovány všechny zkratky, jejichž zařazení v původní podobě by značně narušilo čitelnost textu: p[an], s[irotek], sir[otek] i siro[tek], n[ebožtík], nebo[žtík] i nebožt[ík], g[runt] i gr[unt], v[ědro], m[ěřice], mě[řice] i měř[ice], ach[tel] i acht[el], stejně jako písařské zkratky ut s[upr]a či ut sup[ra] ad. Dále byly vypisovány pádové koncovky, v originálu naznačené zkratkou, jako –ho, -mu a -ých.

Jiné a zaužívané zkratky byly ponechány, jejich psaní se však lišilo už v době vzniku písemností, například u titulování: JMP či J.M.P. [Jeho Milost Pán], JHM či J.H.M. [Jeho Hraběcí Milost], J.U.H.M. či J.V.H.M. [Jeho Urozená – Vysoceurozená – Hraběcí Milost], také u jiných zkratek, jako je obvyklá formulka SRSAN či S.R.S.A N [slíbili rukou společnou a nerozdílnou].

Další okruh zaužívaných zkratek se týká označování peněžní měny, která zde bývá uváděna v moravském, českém, německém nebo rakouském počtu a ve vzájemných relacích (přepočtech). Tak se vyskytují zkratky pro zlatý, v přepisu adekvátně jako R nebo zl [zlatý - ve smyslu rýnský nebo moravský zlatý], fl [florén – zlatý], zlm [moravský zlatý], zlr [rýnský zlatý], gr [groš], gr alb [groš bílý], den [denár], den alb [denár bílý], kr [krejcar] h [halíř], v [vídeňský], v. v. [vídeňská valuta].

Psaní ostatních slov bylo ponecháno v původním znění: grunt – grunth – grundt, leta – letha, rok – rokh, purgkmistr – purkmistr – purmistr – pulmistr – burmistr (analogicky purkrechtní – purgkrechtní), sirotčí – sirodčí, knih – kněh, Zuzana – Zuzanna (analogicky podle Anna), nebo starší způsob psaní ů jako uo (zuostalý, dědicuo).